Po zimě opět přispěchalo léto a do Zadní Třebaně přijeli trhovci.

Poprvé jsme přivítali koželuha pana Josefa Peterku, který kromě instruktáže, jak vyčinit kožešinu, nabízel ve stánku i vydělané kůže. Museli jsme oželet uzeniny pana Střítezského, který oproti slibu nedorazil, náladu masuchtivých snad zlepšila heligónka, klarinet a housle, na něž zahrál Petr Mareš s přáteli. Tradičně bylo k mání karlštejnské víno, sýry, tvarohy a mléko od Homolů z Bělče, Peckovi tentokrát svěřili své pečivo k prodeji paní Neubauerové. Jan Hovorka v týdnu stočil první med, Iva Pezlová napekla, stejně tak Ivanka Kylarová a Lucka Vondráčková z Haloun. Na prodej byly i domácí vejce, sazenice a cibulky od Říčan a gerbery pana Šarouna z Řevnic, mošty z Čisovic.

Program pro děti se tentokrát točil kolem kůží a kožešin. Pan Peterka, který byl tak laskav a nakonec dorazil i navzdory zdravotním komplikacím, nám názorně ukázal, že řemeslo koželuha je (či spíše byla) náročná, „špinavá“ práce. Není tedy divu, že vzhledem k nízkému zájmu o kožešiny tento způsob obživy v našich krajích prakticky vymírá.

V dětském stanu probíhala celé odpoledne dílna, v níž „šikovní sedláčci“ vyráběli z kůže. K dispozici měli hromady odstřižků kůží různých velikostí, barev i tlouštěk, dále razidla na otvory, palice, kladívka, lepidlo, dubové špalíky jakožto podložky na děrování a spoustu korálků. Největší zájem byl o výrobu taštiček na krk, šily se ale i pouzdra na nože, na pistoli, vznikaly čelenky i kožené náramky. Byli jsme rádi, že se přidala i spousta maminek, takže jsme stačili největší nával dětí jakžtakž zaopatřit.


Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.